Tahle říjnová sobota po svátku Havla, je už pár let dnem, na který se mnozí slávisté těší, neboť je to den, kdy se sice neotevírají poklady, ale otevírá se, i když jen lehce, spolková pokladna. Obvykle do některé z hospod v okolí, pozveme manželky a přítelkyně a také naše příznivce a přátele, kteří nějakým způsobem projevili náklonnost k brandýské SLAVII.

Letošní volba padla na hospodu U dubu v nedalekém Podlesí, místní části Turov. A protože šéf farmy Kaliště Pepa Papáček nám věnoval vepříka více než osmdesátikilového, o jídlo bylo postaráno. Některým se sice mohlo zdát, že se zmíněné prasátko skládalo pouze z bůčku, ale jistě tomu tak nebylo, určitě bylo normální a mělo i kýty, kotletu a tak dále.

Když jsme se nakonec v hospodě sešli, někdo pěšky, někdo vozem, za vozem snad nikdo, mohlo to začít. Přítomné dámy pogratulovaly našemu sekretáři k nadcházejícím šedesátinám, pánové to už měli za sebou, předseda všechny přivítal a začala hrát kapela jménem BORSALINO. Pouze on a ona, ovšem výborní byli oba, repertoár tak akorát pro tuhle společnost a navíc, zaplatil ji oslavenec – téměř dokonalé. Na tanečním parketu ale zrovna nával nebyl, proč těžko hádat, přispěla k tomu neútulnost toho sálu, či pouhá lenost přítomných pánů, Vladimíra Hurycha ovšem vyjímaje? Čas plynul, po vepřové s opravdu kyselým zelím, byly k mání ještě vepřové řízky podávané formou švédského stolu, což znamenalo, že kdo zaváhal neokusil, kdo se staral, měl řízky i k nedělnímu obědu.

Bylo nás čtyřicet dva, někteří se omluvili, nevyšlo to tentokrát ani našim sponzorům. K domovům se ti první začali trousit už po deváté, ti poslední až v ranních hodinách druhého dne.

Zaznamenal Josef Vondrka

V kategorii Aktuálně