SPORTOVNÍ KLUB SLAVIA PRAHA – KLUB S NEJBOHATŠÍ HISTORIÍ U NÁS

V následujících řádcích se na chvíli vžijme do role historiků a badatelů v kronikách a dalších materiálech, protože je v naší milé vlasti těžko nalézt něco s tak bohatou, pestrou a někdy i pohnutou historií, jako je naše milovaná VĚČNÁ SLAVIA! Text je delší, ale je rozčleněn do samostatných oddílů a kapitol, takže i ti, které jako výhradně fotbalové fanoušky nezajímají třeba ostatní sporty, najdou snadno příslušné informace a naopak to platí i pro ty, které nadchly domácí a třeba mezinárodní úspěchy atletů, hokejistů, kuželkářek či veslařů!

SLAVIA – BOHYNĚ A SYMBOL VŠECH SLOVANŮ V NÁZVU NAŠEHO KLUBU

Staroslovanská bohyně chránící úrodu a území měla jméno Sláwa a „staří latiníci a vzdělanci“ ji zvali Slavia. „My jsme Slavie!“ Pokřik našich ochozů si dokážeme snadno vybavit. Ale, jak jsme vlastně ke svému jménu „přišli“? Bohyně Slavia na nás třeba od roku 1919 shlíží z vůbec první stokorunové bankovky republiky Československé, kde byla dílem Alfonse Muchy. Už od revolučního roku 1848 začala česká omladina soustředěná v Literárním a řečnickém spolku hájit práva krve Slovanů. A jako první se přihlásila k heraldickým barvám českých králů i ke Karlu Havlíčkovi Borovskému a jeho heslu: „Moje barva – červená a bílá – dědictví mé, poctivost a síla!“. Panslavismus a upřímné přátelství jsme vždy pociťovali zejména u jižních Slovanů, k předchůdcům dnešních slávistů se například přidávali nadšení studenti dorazivší k pražským studiím především ze Slavonie, z obilnice dnešní části Chorvatska a Srbska, mezi řekami Dunajem, Drávou a Sávou, ohraničené městy Osijek, Novi Sad a Bělehrad. Právě na tomto území vyznávali Slawu, bohyni úrody a území. Římané nazývali území Panonií a bohyni Slavia! Jedno z nejdůležitějších náměstí Bělehradu se nazývá Slavija, nejkrásnější pláž na Ohridu nese také jméno Slavija a v každé postjugoslávské zemi nacházíme kluby s názvem Slavija – ve slovinské Lublani, v chorvatské Pleternici, v Novém Sadu či Bělehradě v Srbsku, v makedonském Skopje či v bosenské čtvrti Novo Sarajevo nebo v černohorské metropoli Podgorici. Hajduk Split byl založen v Praze U Fleků za výrazné pomoci slávistů a v roce 1914 přivezli studenti do Nového Sadu jednu sadu sešívaných dresů Slavie a klub Vojvodina je ctí včetně hvězdy, kterou jen zaměnili za také slovanskou, modrou, dodnes!! Přidejme k tomu i Bulharsko a místní prvoligovou Slavii Sofii a běloruskou Slavii Mozyr!
A pokud jsme zmínili Karla Havlíčka Borovského, k jehož odkazu se hlásí i odbočka Odboru přátel Rebelové z Havlíčkova Brodu, ocitujme i jeho verše: „Svatý Jene z Nepomuku, drž nad námi svoji ruku, by nám Bůh dal, co dal Tobě a náš jazyk neshnil v hrobě!“ Jak trefné i pro dnešní dobu, kdy se mluva zejména mládeže jen hemží anglickými výrazy, ale i patvary!

OD STUDENTSKÉHO LITERÁRNÍHO A ŘEČNICKÉHO SPOLKU K ÚSPĚCHŮM VE SPORTU

Ve druhé  polovině 80. let 19. století působil v Praze vlastenecký studentský Literární a řečnický spolek Slavia, který sídlil ve Vodičkově ulici. Někteří studenti nechtěli jen řečnit, ale rozhodli se k tomu přidat i sport (dodejme, že mnozí neslávisté na tuto symbiózu u nás, slávistů, poukazují a tvrdí, že nám toto řečnické dědictví vešlo do krve.) A po likvidaci tzv. Velké Slavie zůstala jen jeho sportovní odnož. V té době docházelo na území monarchie k velkému rozmachu sportu, výjimkou nebyla ani Praha, a tak sportovní Slavia měla brzy konkurenci, mezi těmito spolky v roce 1893 i AC Královské Vinohrady, který pak přijal jméno z řecké historie Sparta! A zrodila se tak zřejmě věčná rivalita mezi českou verzí řecké Sparty a potomky řečnické Slavie. Dlouho se i pro Slavii považoval rok 1893 za rok vzniku, než obětavý archivář Slavie Karel Zuska vypátral v poslední třetině 20. století, že skutečným dnem založení Slavie jako sportovního spolku je 2. listopad 1892. A mezi paradoxy české historie patří i zmíněný konec původní Slavie, kdy onen literární spolek byl pro přílišné vlastenectví rakouskými úřady rozpuštěn a zůstala tady jen tato sportovní odnož – věřme, že na na věčné časy.
(Při jednom ze slavných Slávistických karnevalů se zrodil „v dílně“ slávisty Jaromíra Vomáčky, mimo jiné autora písně z roku 1968 „Běž domů, Ivane, čeká Tě Nataša!“ a partnera Yvetty Simonové, která patřila na Karnevalech s dalším slávistou, Milanem Chladilem, mezi nejoblíbenější, popěvek: Slávie, Slávie, den ode dne lepší je, Slávie, Slávie, ta nás všechny přežije!)
I když, jak se dočteme níže, tak vždy to zase tak jednoduché nebylo! Za ideového zakladatele spolku, který se rozhodl věnovat se nejprve cyklistice, je právem považován spolu se svými přáteli Kratochvílem a Schöbelem především student medicíny Jaroslav Hausmann, rodák ze Sazené ve středočeské části Podřipska. Byl také prvním jednatelem klubu, jehož prvním starostou byl zvolen Dr. Kubr. Klub vystupoval pod zkratkou A.C.O.S., Akademický Cyklistický Odbor Slavia. Fotbal se přidal o tři roky později a po něm další sporty, a tak se Slavia stala jedním z největších sportovních klubů v naší vlasti.
V roce 2019 byly ve Slavii evidovány tyto sporty: americký fotbal, atletika, basketbal, cyklistika, fotbal, házená, kanoistika, kuželky, in-line hokej, lední hokej, lukostřelba, orientační běh, plavání, pozemní hokej, ragby, skoky do vody, tenis, vodní pólo, veslování, volejbal a sport tělesně postižených. Slavia mj. úzce spolupracuje s charitativními organizacemi, jedná se zejména o Donor, sdružující děti po transplantaci kostní dřeně, kde je významný podíl i Odboru přátel.

SLÁVISTICKÁ HVĚZDA A ČERVENOBÍLÉ BARVY ZAZÁŘILY V MNOHA SPORTECH

Stanovami definované symboly se odjakživa hlásily k pokrokové historii, českému národu i slovanství. Je třeba zdůraznit, že pěticípá červená hvězda stojí na jednom cípu, což představovalo symbol vzestupu, cestu ke světlé budoucnosti, dresy a vlajka sestávaly ze dvou slovanských barev – červené a bílé, tedy barev historického českého království. Používala se i jen sněhobílá vlajka uprostřed se zmíněnou hvězdou, stejný dres používají odjakživa i slávističtí atleti.
Málokterý klub se může pochlubit úspěchy v tolika sportech jako právě SK Slavia Praha! Nejsledovanější sport – fotbal si ponecháme na samostatnou kapitolu, ale naši zmínku a úctu si zaslouží i slávisté z mnoha dalších sportů, kteří často patřili i k průkopníkům v českých zemích nebo celém Československu.
Atlet-koulař František Douda (*1908 – 1990) byl jako první čs. atlet po tři roky nositelem světového rekordu a na LOH do Los Angeles odjížděl v roce 1932 jako velký favorit. Bohužel se mu těsně před odjezdem obnovilo zranění zad v oblasti ramene, přesto však statečně zabojoval a vydřel bronz! Zmínit musíme i Luďka Bohmana, finišmana československé štafety 4×100 metrů, která v roce 1969 na ME v Aténách vybojovala bronz a v roce 1972 se v Helsinkách stala dokonce mistry Evropy!
Vlajkovou lodí Slavie je pozemní hokej mužů i žen, který sbírá mistrovské tituly v halové i klasické „landce“. A slávistky byly i základem stříbrných olympioniček z LOH 1980 v Moskvě, kdy se musely sklonit jen před vítězným Zimbabwe. Příznivci slávistické házené vzpomínají na bohatě navštěvované zápasy evropských pohárů, kdy v brance zářili brankáři Ing. Arnošt a Korger a v poli řádil Petr Pína. Dnes žel hrají až třetí nejvyšší soutěž. Ženy naopak tvoří tandem s děvčaty z hornického Mostu, přičemž v boji o titul jsou v poslední době úspěšnější děvčata z pod hradu Hněvín, o kterém od srdce pěl i velký slávista a autor hymny Naše věčná Slavia, Standa Procházka. Velmi úspěšné, zejména v druhé polovině 50. let bývaly i slávistické volejbalistky v čele s Naďou Špelinovou, která nás navždy opustila v létě roku 2019. Dnes A-družstvo odbíjenkářek z finančních důvodů neexistuje. Tenis zdobívala jména František Pála a Jiří Zedník a s pomocí Ivana Lendla (což bylo možné) vyhrál jeden ročník Poháru mistrů, ale stal se obětí restitucí. Slávističtí hokejisté patřili začátkem 20. století mezi průkopníky tzv. kanadské verze hokeje na ledě, pak se ale propadli do nižších soutěží a návrat do ligy byl úspěšný až v roce 1994, když několikrát před tím postup unikl o pověstný chloupek. To do Slavie po návratu z ciziny zamířil jeden ze symbolů litvínovského hokeje, Vladimír Růžička, který se pak stal ve Slavii úspěšným trenérem se ziskem titulů v letech 2003 a 2008! Pak však Slavii začali ovládat spekulanti, Vladimír Růžička byl vypuzen a Slavia se vrátila tam, kde po většinu své historie působila, do hlubin druhé nejvyšší soutěže… Pět let si ligu zahráli basketbalisté, ženy přivedl do nejvyšší soutěže ve druhé dekádě 21. století přestup hráček z někdejší Slavie Ekonom a drží se každoročně ve středu tabulky nejvyšší soutěže. Ragbisté museli z důvodu výstavby tunelu Blanka opustit útulný areálek v Troji a působí rovněž v Edenu. Na svém kontě mají již 13 titulů – z let 1929, 1930, 1932, 1933, 1934, 1956, 1957, 1958, 1961, 1964, 1969, 1971, 2010! Solidním ligovým celkem jsou i naši vodní pólisté. A oddíl kanoistiky má vedle závodní části i část rekreační, kterou hojně využívají milovníci vodní turistiky!
Na závěr vyprávění o ostatních sportech ve Slavii si ponechme slávistické veslování. To se může pochlubit řadou domácích úspěchů a do historie vstoupili třeba Filip Koudela nebo sestry Antošovy. Ale už málokterý klub má ve svých řadách olympijského vítěze nebo vítězku v individuální disciplíně! Skifařka Mirka Knapková (nyní po provdání Topinková) má ve své sbírce zlatou olympijskou medaili z LOH 2012 v Londýně! A slávistické veslování má na svém kontě ještě jedno vítězství – vítězství života nad smrtí. Veslařka a trenérka mladých veslařů, maminka dvou kluků, Martina Součková zachránila před jistou smrtí neopatrné keškaře, kteří při hledání skryté schránky v podzemí Motolského potoka smetla přívalová vlna.

KDO SE KDY HLÁSIL K PŘÍZNI K NAŠÍ SLAVII?

Obrovskou výhodou klubismu je fakt, že se nedá nařídit žádným rozkazem, usnesením nebo, nedej Bože, zákonem a vychází z rodinných tradic, vlivu kamarádů nebo třeba náhodného zážitku. A je jistě zajímavé sledovat strukturu fanoušků jednotlivých klubů, bez ohledu na politickou příslušnost, světonázor, pohlaví a vlastně i národnost. V části věnované Odboru přátel jsme si přiblížili populární osobnosti, které se zasloužily o vznik i vzestup OP. A je zajímavé si připomenout některé osoby z různých částí politického spektra, což může být téma i pro sociology a psychology.
V první řadě musíme jmenovat druhého československého prezidenta Dr. Edvarda Beneše, který dokonce za fotbalovou Slavii v mladém věku hrál. Byla objevena a zveřejňována jeho fotografie ve slávistickém dresu z roku 1902. A až do své smrti 3. září 1948 si platil členské příspěvky ve Slavii! Věrnými slávisty byl i populární „Honza“ Masaryk nebo ministr financí Alois Rašín. Možná i proto byla Slavia zejména těsně po roce 1948 v takové nemilosti a režimem šikanována. Z poúnorové doby byl slávistou třeba rektor VŠE nebo ministr školství Josef Havlín, kteří mj. umožňovali studium nadanějších fotbalistů a tím i oddálení vojenské služby, kde vždy hrozilo převlečení do zeleného sukna „na furt“. Na oslavu titulu po 49 letech na Žofín dorazil i prezident Václav Havel a přiznal se, že i on je tam mezi svými. Z polistopadových politiků se ke Slavii hlásil například i Saša Vondra. Nebo dva premiéři z první dekády tohoto století z řad sociální demokracie – Stanislav Gross a Jiří Paroubek. A při jednom z nedávných rozhovorů se ke slávistickým barvám přihlásil i Milouš Jakeš. Takže raději tuto kapitolu uzavřeme…

KDE DOMOV MŮJ? VE VRŠOVICKÉM EDENU!

Při pohledu na plán Prahy z doby první republiky pochopíme, proč se hovořívalo o letenských lídrech – stadión Sparty se nacházel severně od tramvajové trati, Slavia na jih. To však platilo jen do padesátých let 20. století. Tehdy bylo rozhodnuto o umístění megalomanského Stalinova pomníku a hřiště „buržoazní“ Slavie muselo zmizet. To však bylo postiženo již za Pražského povstání. Prchající nacisté se mstili, kde to jen šlo a v cestě jim stál 6. května 1945 i symbol slovanství. Ale péčí členů a příznivců se začalo brzy vše napravovat a rekonstruovat. Martin Růžek kdysi prohlásil, že u kolébky Slavie stály tři sudičky – jedna z nich, ta zlá, si dala čas od času pořádně záležet, a tak na jedné straně statici kontrolovali rekonstrukci, na druhé se už objevili záhadní zeměměřiči. Verdikt byl jasný – stadión musí zmizet!
Jedním z hesel mé zlaté mámy bylo, že každý mrak má zlatý okraj. Slavia byla sice vyhnána z Letné, ale byly jí dány do užívání rozsáhlé pozemky ve Vršovicích, kde kdysi byl zábavní park Eden. Odsun na tehdejší periférii měl však velkou výhodu – dostatečné prostory pro výstavbu. Přenesena sem byla rekonstruovaná tribuna a v roce 1953 byla edenská premiéra. A šlo o další naplnění jednoho z hesel nezapomenutelného Martina Růžka – v roli profesora Vydry při inscenaci F. L.Věka nádherně vyslovil větu tehdejších vlastenců o stavu češtiny: „Neumřelať, jen spí!“. A bylo cítit, že tím myslí i na svoji a naši Slavii. A praví slávističtí vlastenci se chopili díla, kdy začal vyrůstat areál, jaký hned tak některý klub nemá – dvě tréninková hřiště, atletický a plavecký stadión, dvě tělocvičny a prostorná hala, areál pozemkářů, prostor pro lukostřelbu a hřiště ragby. A na závěr zůstal fotbalový stadión. Zde byla cesta více než trnitá, ale vše se podařilo a 7. května 2008 zápasem s Oxfordem byla chlouba všech slávistů slavnostně otevřena. A slova hymny Kluci zlatí, kterou tak krásně nazpíval slávista Viktor Sodoma, která jsme si modifikovali do nadpisu odstavce, byla naplněna. A konečně tak můžeme přejít i k hlavnímu symbolu celé Slavie, ke kopané neboli fotbalu!

ČERVENOBÍLÝ FOTBAL VÁLÍ V ČESKÉ KOTLINĚ OD LEDNA 1896

Pokud bychom uspořádali mezi fanoušky Slavie anketu, co je přivedlo do řad slávistů, jistě by drtivě následovala odpověď: Slávistický fotbal a vše kolem něj! Je tématem rozhovorů a polemik v hospodách, oprávněné kritiky, pokud si třeba televize zahrávají s naší trpělivostí, ale i předmětem hrdosti a vyznáním klubové věrnosti! Vypůjčili jsme si úvodní slova jedné z dalších slávistických hymen, té, která se zrodila díky skladatelovi Karlu Vágnerovi (mimo jiné se přišel s námi pozdravit při Setkání slávistů 2019 v Bělé pod Bezdězem, kde má poblíž chatu), v době renesance slávistického fotbalu kolem roku 1996, kdy fotbalisté Slavie vybojovali titul po 49 letech a “řítili se“ Pohárem UEFA až do semifinále! Na závěr našeho putování dějinami Slavie se tedy věnujeme nejoblíbenějšímu diváckému sportu, který ale jistě každý z nás na vlastní kůži (přesněji kotníky a kolena) ozkoušel aspoň na některém plácku…
Jak jsme již uvedli, klub SK Slavia byl založen 2. listopadu 1892, první zmínky o fotbalové Slavii se objevují až o tři roky později – v informaci o prvním tréninku na Císařské louce v listopadu 1895, fotbalový oddíl byl pak oficiálně založen 21. ledna 1896!
Veškeré oficiální rozbory a statistiky o historii SOUTĚŽNÍHO fotbalu u nás se datují od roku 1925, kdy byl v našem fotbale zaveden profesionalismus. Fotbalové zápasy i soutěžní fotbal se samozřejmě objevují mnohem dříve a právě na počátku 20. století to byla Slavia, která v naší vlasti kralovala. Kralovala tak, že k domácím zápasům stavěla často i jen B-mužstvo nebo dokonce céčko. Áčko pak spíše hledalo zahraniční soupeře, prvním mezinárodním zápasem bylo střetnutí s Berlínem 8. ledna 1899, právem nejvíce je pak připomínáno utkání s Oxfordem 21. března 1899. Toto období je spojeno třeba s fenomenálním kanonýrem Janem Koškem nebo s nezapomenutelným „Dědkem“ Johnem Maddenem, který přichází v roce 1905. Domácí soutěž byla vlastně takový pražský přebor a zde se datují spory Slavie s německým klubem DFC Prag (kolem nějž se soustřeďovala pražská německy mluvící židovská komunita), zvaným „deficit“, který otevřeně vyjadřoval nenávist ke všemu slovanskému a zejména českému, což kritizovaly i ostatní kluby německé menšiny…
SK Slavia (v letech 1948 až 1964 pod vnuceným jménem nejprve Dynamo Slavia a od roku 1951 jen Dynamo Praha) chyběla pouze ve čtyřech „dynamovských“ ročnících – 1951, 1961/62, 1963/64 a 1964/65. Můžeme se pochlubit, že od založení profesionální ligy v roce 1925 získala Slavia ZATÍM v letech 1925-2019 18 titulů mistra ligy, k čemuž přidala i mezinárodní úspěchy, vítězství v domácím poháru i účast slávistů při úspěšných vystoupeních národního mužstva. Bylo by to na samostatný článek či spíše publikaci, a tak si nejdůležitější informace shrneme do jednotlivých bodů:
SK Slavia získala až do roku 2019 celkem 18 mistrovských titulů – v ročnících 1925, 1928/29, 1929/30, 1930/31, 1932/33, 1933/34, 1934/35, 1936/37, 1939/40, 1940/41, 1941/42, 1942/43, 1946/47, 1995/96, 2007/08, 2008/09, 2016/17, 2018/19. V některých materiálech je uváděn i rok 1913 (jediný z vítězných ročníků před rokem 1925, kdy byla Slavia oficiálně vyhlášena mistrem; Slavia vyhrála i jednokolovou soutěž v roce 1948, kdy se přecházelo na sovětský model jaro-podzim a neudělení titulu bylo předem avizováno. Jednokolová soutěž v roce 1953 však svého mistra měla…

• Připomeňme i vítězství v domácím poháru v ročnících 1940/41, 1941/42, 1944/45, 1973/74, 1996/97, 1998/99, 2001/02, 2017/18, 2018/19. Uveďme však, že v sezóně 1973/74 se jednalo o vítězství pouze v české části federálním poháru (po remíze 1:1 doma a výhře 3:1 na Spartě), ale ve finále Československého poháru Slavia prohrála se Slovanem Bratislava na penalty. Díky double Slovanu však Slavia mohla poprvé hrát oficiální evropskou soutěž – PVP! Dodejme, že se Slovanem se Dynamo utkalo ve finále ještě v ročníku 1962/63 a po domácí remíze 0:0 přišla katastrofa v podobě prohry na Tehelném poli 0:9!!!
• 27 zápasů v řadě bez porážky v letech 1927-1930.
• Bez ztráty jednoho jediného bodu v sezóně 1929/1930 při bilanci 14 14 0 0 64:13 28 bodů
• Nepřekonatelným rekordem je ligové vítězství 15:1 nad Českými Budějovicemi v sezóně 1947/48
• Jako nejvyšší porážky statistiky uvádějí dvě prohry 1:7 – v roce 1954 na Baníku Ostrava a 1959 v Nitře. Vše ale překonala domácí prohra 0:7 s Teplicemi 19. srpna 2013 při poslední velké krizi.

SLÁVISTÉ V EVROPSKÝCH POHÁROVÝCH SOUTĚŽÍCH A V REPREZENTACI

Slavia byla po léta jen korunním princem Středoevropského poháru, významné soutěže za I. republiky. Jediné vítězství v soutěži zaznamenala až v roce 1938, kdy ve finále po domácí remíze 2:2 vyhrála nad Ferencvárosem v Budapešti 2:0!
Slavia po válce startovala mnohokrát v oficiálních evropských soutěžích – PMEZ/LM, Poháru UEFA/EL a PVP, kdy později vítězové domácích pohárů soutěží ve společné Evropské lize!
Největšího úspěchu dosáhla v Poháru UEFA v mistrovské sezóně 1995/96, kdy po senzačním vyřazení AS Řím došla až do semifinále, kde prohrála s Bordeaux dvakrát 0:1.
Naším osudem při obou startech ve čtvrtfinále Poháru UEFA resp. Evropské ligy byly anglické celky. V sezóně 1999/2000 zůstala Slavia na štítě Leedsu United po výsledcích 0:3 a 2:1, v sezóně 2018/19 pak podlehla družstvu Chelsea FC 0:1 a 3:4. V jiných ročnících končila v soutěži dříve!
Sezóna 2007/08 patřila k nejúspěšnějším v historii Slavie, když na šestý pokus prošla do hlavní soutěže Ligy mistrů, kde obsadila třetí místo ve skupině a pokračovala pohárem UEFA.
Další nezdary napravila až v úspěšné sezóně 2019/20, kdy po dvou výhrách 1:0 nad rumunskou Kluží v play-off kvalifikace Slavia postoupila do hlavní, skupinové části soutěže Ligy mistrů! Z ní sice do vyřazovací fáze nepostoupila, ale sešívaní v duelech s giganty Interem Milán, Borussií Dortmund a FC Barcelonou předváděli statečné a často mimořádné výkony.
U každého mezinárodního úspěchu národního mužstva stáli i slávisté. V roce 1934 je o titul připravil fotbalový zločinec, sudí Ivan Eklind ze Švédska, který nejprve potopil rakouský Wunderteam i s Bicanem a pak po požehnání od fašistického diktátora Mussoliniho hrubě ve prospěch Itálie ovlivnil i finále! Smutným důkazem proradnosti FIFA je i fakt, že byl delegován i na další MS v roce 1938 (opět zvítězila Itálie) a dokonce i v roce 1950. To už se jeho popravený kamarád Benito pět let smažil v pekle. Finále v roce 1934 hrálo osm slávistů!!!! Plánička, Ženíšek, Čambal, Krčil, Junek, Sobotka, Svoboda, střelec vedoucí branky Puč a v kádru byli ještě slávisté Kopecký a Daučík! Vicemistrem světa bylo Československo i v roce 1962 v Chile, kde zazářil pravý obránce Lála, ač přišel z druholigového Dynama (čti: Slavie). Mistrem Evropy se stalo Československo v roce 1976 v Záhřebu a Bělehradě a výrazně k tomu přispěl náš František Veselý. Mistrovské medaile obdrželi i oba náhradníci ze Slavie-Paľo Biroš a Dušan Herda. A konečně v roce 1996 si stříbrné medaile připnuli i tehdejší slávisté Suchopárek, Bejbl, Poborský, Pavel Novotný a Šmicer!

VĚČNÁ SLAVIA

Ocitujme na závěr klasiku, jak jsme ji slýchali z úst Martina Růžka:
Živ buď, národe slávistický; a neumírej! Mužové Tvoji ať jsou bez počtu. Neklesej ve chvílích těžkých, udržuj víru, plň odkazy. Národe slavný, národe věčný!

Připravil: RNDr. Michal Dobiáš, dlouholetý člen OP a poté i odbočky v  Brandýse nad Orlicí