sobota 14. dubna 2007

Jestli naposled, potažmo byl-li to první ročník, se teprve ukáže, každopádně pokus o setkání slávistů z více míst mimo oficiální struktury, jaksi „z dola“ , to byl a docela úspěšný.

Ta myšlenka vznikla v sobotu, 27. ledna, nikoliv dopoledne, jak by se mohlo zdát ze zápisu v kronice z toho dne (konalo se naše vzpomínkové matiné) ale spíš v podvečer a jejím autorem byl pravděpodobně Míša Janáček, který v Kolíně žije a tak přirozeně už nějaký čas mezi kolínské slávisty dochází. Členem je ale stále u nás a my doufáme, že to tak i zůstane.

Zkrátka jsme se domluvili s kolínskými a českotřebovskými, že se sejdeme v Kutné Hoře, zahrajeme si bowling a vůbec se trochu „podružíme“. Ve hře byli ještě další slávisté z Opatovic, Janovic a snad i Kutné Hory, ale bohužel, ti snad až příště.

Herna je v Kutné Hoře pěkná, značková, jen ten bowler se nějak nepovedl. On například lezl opravovat postavení kuželek ze předu po dráze! To se jen tak nevidí – byli jsme u vytržení, ale asi je to tak, že jiný kraj, jiný mrav – jen mu trošku unikalo, že třebováci čekali v jedné hře skoro padesát minut, než s tím něco provede. Měl štěstí, že jsou slávisté založením v podstatě stoici, jinak by se mu asi něco přihodilo. Na čepu tam mají „nejlepší pivo na celé Moravě“, což možná dělá radost Moravákům, když jsou na to víno, ale nám ani tak moc ne, úplně přesně hlavně mě. Ještě, že jsme nepřijeli jenom na pivo.

V bowlingu jsme celkově potvrdili roli favoritů, přeci jen „ta léta dřiny“ musí být alespoň někdy vidět (2378 kuželek), druzí byli třebovští (1957 kuželek) a třetí kolínští (1832 kuželek). Po hře jsme ještě chvíli poseděli, v televizi zrovna běžel přenos z finále hokejové extraligy mezi Spartou a Pardubicemi a tak jsme na sebe vzájemně neměli moc času, což mrzelo, bylo z toho jen společné foto. Za první místo jsme dostali hezkou trofej, náš kapitán Petr Tomášek z toho byl v takovém rozpoložení, že ji tam zapomněl. Nebo že by to bylo tím „nejlepším pivem na celé Moravě?“

Naše sestava: Tomášek, Beneš, Ludvík, Vondrka, Frydrych a jako technický doprovod Karel Kopecký a Tomáš Kudrna.

Josef Vondrka, předseda OPS o.s. v Brandýse n.O.

Přehledně výsledky zpracoval přítel Jaroslav Beneš st. – zde –

Slávistické bowlení, aneb Potkali se u Kolína 2007 – očima slaviamana

Od konce ledna rodila se a uskutečňovala myšlenka bowlingového klání mezi odbočkami v Kolíně a Brandýse nad Orlicí. A když se k tomu přidala i Česká Třebová, začalo být jasné, že se třeba začíná psát další zajímavá kapitola života slávistických odboček. Při veškeré skromnosti totiž všichni tušíme, že je zde velký potenciál nejen takovou akci zopakovat, ale ještě ji rozšířit a zdokonalit. A toto první bowlení bylo testem možností a ambicí.

Při původním plánu účasti čtyř mužstev byla místem setkání vybrána Kutná Hora s profesionální hernou Pizzeria Bowling. Žel sama Kutná Hora funkční slávistickou odbočkou nedisponuje a při vůli zachovat turnaj jen pro „odbočky“ se nahozená udička do nedalekých Janovic neujala.

Tedy se toho času týden po Velikonocích sešly v Kutné Hoře vyslané týmy třech odboček – Brandýsa nad Orlicí, České Třebové a Kolína. Brandýs zářil v červených tricích a prezentoval se kolínským pěknými publikacemi o svém městě, Kolín k připomenutí svého města podaroval Třebovou a Brandýs alespoň pohledy města. Aby všichni věděli, co zajímavého tam je, když už se všichni Potkali „jen“ u Kolína.

Po vzájemném pozdravení se dohodl systém hry. Celkem 13 hrajících bowlerů se rozdělilo na čtyři dráhy a po čtyřech kolech se sečetly všechny body jednotlivých hráčů ve prospěch příslušející odbočky. Na okraj nutno se zmínit, že se drobného přeběhlictví ve prospěch tč „svého“ Kolína dopustil jinak jeden nejmenovaný brandýský člen. Též možno připomenout drobné technické problémy na brandýské dráze číslo 1 a zásadnější problémy na třebovské dráze číslo 2, kdy operativnost řešení chvílemi vymykala se možnostem a umění správce drah. S mírným prodloužením se ale vše řádně odehrálo.

V přilehlé pizzerii již sváděly v přenosu na plátně Pardubice svůj poslední marný finálový hokejový boj. Tam jsme se postupně usídlili a vedle sledování hokeje též volně diskutovali či sčítali body.

Hrálo se o putovní trofej figury zlatého slávisty, jež při nenápaditosti zainteresovaných zatím nenese konkrétnější název či jméno. Stejně tak lze lehce nadneseně a kriticky zmínit, že zatím není podoby definitivní, neb chybí ji reprezentativní podstavec, který by přidal na vážnosti a cennosti. Za což může výrobna a proč to neříct – též neoperativní prodejní zprostředkovatel, klubovým vyznáním sparťan. Je otázkou, zda toto může být omluvou, popř omluvou pro koho. A stejně tak je delikátní otázkou, zdaliž zrovna tyto jistě nepodstatné momenty nestaly se nakonec těmi rozhodujícími, že vítězný tým Brandýsa, který se rozhodl při vědomí těchto okolností putovní trofej figury zlatého bowlícího slávisty evakuovat do vod bezpečně slávistických a dotvořit ji ke kýžené reprezentativnosti, nakonec ponechal ji svému (šťastnému) osudu a odjel slavit vítězství do domoviny bez ní…

Samozřejmě, že takové setkání a takový turnaj zaslouží alespoň jakési neformální vyhlášení pořadí a předání drobných cen pro pár vybraných. Stejně tak jako se už za celkem veselé a snad i družně přátelské atmosféry absolvovalo focení jednotlivých týmů. Zapadnout nesmí ani sponzorské gesto přítele Votruby, které nás osvobodilo od potřeby skládat se na zaplacení drah! To se tedy stalo. A aby se jen tak nezapomnělo a kroniky mohly připomínat, jak že vše dopadlo, i pamětní listy nakonec rozeslány byly.

Jak to tedy dopadlo: Zvítězil tým v bowlingu kovaný – Brandýs nad Orlicí – reprezentovaný vskutku elitně – přátelé Vondrka, Tomášek, Frydrych, Ludvík a Beneš celkem nahráli 2393 bodů, přičemž posledně jmenovaný Jarda B. předvedl tři nejlepší výkony dne ze všech – zmiňme 198, 174 a 166 bodů! A kdyby hrál i ve čtvrtém kole… Ale ne, brandýští hráli v pěti a poctivě se všichni prostřídali.
Stříbro vybojovala Česká Třebová, tým ve složení přátel Formánek M., Dočkal, Krejčí, Formánek J. získal 1957 bodů. Nejvíce bodů pro mužstvo nahrál J. Dočkal a oceněn byl i jeho nához 165 bodů, toho dne 4. nejlepší.
Bronz nakonec bral Kolín. Ve složení Zoubek, Votruba, Smetana, Janáček získali 1832 bodů, nejlepším hráčem byl posledně jmenovaný a prezentoval se též nejvyšším náhozem hodnoty 165 bodů.
Tomu všemu pak ještě přihlíželi, fandili, hodnotili, diskutovali brandýští přátelé Kopecký, Kudrna i přítel (svým způsobem pražský:-) M. Dobiáš, či kolínský V. Drahota. Chceme-li tedy přesně číslit, pak účast 17 slávistů tělem i duší.

Pokud libo ještě trochu statistik, pak vyberme zajímavosti: Nejvíce striků – J. Beneš -14, nejvíce sparů P. Tomášek – 20, nejvíce splitů J. Vondrka – 9. Nejlepším výkonem tedy 198 bodů, nejslabším výkonem 73 bodů. Nejvyrovnanější výkony držel P.Tomášek s diferencí nejlepší- nejhorší 11 bodů. Jakýmsi „skokanem“ s největší diferencí nejlepší výkon – nejhorší výkon byl přítel V. Smetana s rozdílem 90 bodů.

A to je snad vše, co by mohlo zaznít. Když se začalo stmívat, rozjeli jsme se v dobré náladě ke svým domovům. Ani žádný dluh při hromadné platbě jsme po sobě nenechali, jen jedno kapučínko vůkol zavonělo jinému než plátci, což budiž spíše úsměvným motivem, že nic většího se řešit nemuselo.

Osobně tak trochu jako pořadatel i účastník věřím, že to byl povedený slávistický den, resp odpoledne. Pokud pak myslím na nějaké příště, pak doufám, že to byl ten správný odrazový můstek, který ukázal, že taková akce má smysl, může být ceněna a netřeba se bát pozvat více týmů, více odboček.

Děkuji všem za zájem, spolupráci, účast, pěkný zážitek.

Michael Janáček, slaviaman

V kategorii Aktuálně