Jak to bylo letos na Dunaji…

 

Zpráva o cestě členů Odboru přátel SK SLAVIA Praha v Brandýse nad Orlicí o.s. Jaroslava Beneše st., Josefa Diblíka, Miroslava Frydrycha, Zdeňka Krále, Miroslava Švece, Petra Tomáška, Josefa Vondrky a nečlenů Vladimíra Knapovského a Míly Frydrychové z Ingolstadtu do Vídně po Dunajské cyklostezce ve dnech 16. 7. – 23. 7. 2011.

Chlapi, dokud ta AVIE ještě jezdí… pravil někdy v zimě Mirek Frydrych, když jsme se radili, kam že to v létě zase vyjedeme. Tím naznačoval, že by chtěl na ten Dunaj, co o něm slyšel od nás pamětníků výpravy v roce 1999 tolik hezkého. A jak se tak všechno mění, i tahle parta se za ta léta změnila a těmi pamětníky jsou už jen Mirek Švec, autor této zprávy a částečně Petr Tomášek. Souhlas byl všeobecný a tak rozhodnuto, pojedeme ale až z Ingolstadtu, již zmíněná AVIA jako doprovodné vozidlo, řídit bude Jirka Novák. Že Jirka nakonec neřídil je zřejmé ze seznamu účastníků, nerozhodl se tak jen on sám, přispěl i jeho lékař. Petr objednal kempy, takže spacáky, karimámy a tři stany sebou, intinerář připraven:

Itinerář Donau Radweg 2011 Ingolstadt–Vídeň,16 7. – 23. 7.

 

  • Nakládání v pátek 15. července 17:00 u Mirka F.
  • Odjezd v sobotu 16. července 5:00 (možná i dříve) od kotelny po trase BnO-Hlinsko-Humpolec-Tábor-Klatovy-Folmava-Cham-Regensburg-Ingolstadt, (nebo Folmava a na A3 u Steinachu Σ 457 nebo 495 km, příjezd do Ingolstadtu asi v 20:00.
  • Nocleh Ingolstadt: AZUR Camping Am Auwaldsee, Am Auwaldsee, 85053 Ingolstadt, tel.:0049 841-9611616-17,ingolstadt@azurcamping.de, www.azurcamping.de/ingolstadt GPS: 48º45’19“, 11º27’44“
  • 1. etapa neděle 17.7. Ingolstadt – Regensburg 90 kmcestou Neustadt http://cms.neustadt-donau.de/ , Kelheim http://cms.kelheim.de , Bad Abach http://www.bad-abbach.de polední pauza EINING, pravý břeh, GPS 48º51’6“, 11º46’17“,

    nocleh Regensburg: AZUR Camping Regensburg, Weinweg 40, 93049 Regensburg, tel.: 0049 941-270025, 299432, regensburg@azur-camping.de, www.azurcamping.de/regensburg, pravý břeh, GPS 49º1’42“, 12º3’30“ mosty: Ingolstadt, Grosmehring, Vohburg, Neustadt, Kelheim, Affecking, Saal, Poikam, Sinzing, Regensburg, přívoz: Stausacker

  • 2. etapa pondělí 18.7. Regensburg – Passau (Irring) 120 kmcestou Straubing http://www.straubing.de, Degendorf http://www.deggendorf.de, Vilshofen http://www.vilshofen.de/ polední pauza MARIAPOSCHING, levý břeh, GPS 48º49’41“, 12º48’32“,nocleh Passau: 8 km před Passau IRRING, levý břeh, DREEIFLÜSSE CAMPING, Am Sonnenhang 8, 94113 Passau/Irring, tel.: 0043 8546/633, dreiflussecamping@t-online.de, www.dreiflussecamping.privat.t-online.de, GPS 48º36’26“, 13º20’43“ mosty: Donaustauf, Kiefenholz, Straubing, Bogen, Zeitldorf,Deggendorf, Au, Vilshofen, tam na levý břeh a dál po St 2125 do Irringu, tam vlevo směr Weberreut přívozy: Mariaposching, Sandbach
  • 3. etapa úterý 19.7. Passau (Irring) – Linz 100 kmcestou Obernzell www.obernzell.de, Aschach www.aschach.at, Ottensheim www.ottensheim.at polední pauza SCHLÖGEN, pravý břeh, GPS 48º22’23“, 13º52’1“, nocleh Linz: pravý břeh, Campingplatz Linz-Pichlingersee, Wiener Strase 937, 4030 Linz, tel.: 0043 732-305314, office@camping-linz.at, www.camping-linz.at GPS 48º14’5“, 14º22’41“ (cca 15 km z centra za Lincem) Alternativa, asi lepší: levý břeh Camping Hofmühle, Höflein 20, 4100 Ottensheim, tel.: 0043 07234/82418, camping.hofmuehle@aon.at, www.hofmuehle.at, GPS 48º20’10“, 14º9’46“ (cca 15 km před Lincem) mosty: Niederrana, Aschach, Linz, přívozy: Ottensheim
  • 4. etapa středa 20. 7. Linz – Melk 100 km cestou Mauthausen www.mauthausen.at, Grein www.grein.info, Ybbs www.ybbs.gv.at, Pöchlarn www.poechlarn.at polední pauza GREIN, levý břeh, GPS 48º,13’11“, 14º51’9“, nocleh 5 km za Melkem na pravém břehu Camping Stumpfer, Schönbühel 7, 3392 Schönbühel, tel.: 0043 2752 8510, office@stumpfer.com, www.stumpfer.com, GPS 48º15’13“, 15º22’14“ mosty: Mauthausen, Mitterkirchen, před Grainem, Persenburg, Klein-Pöchlarn, Emersdorf
  • 5. etapa čtvrtek 21. 7. Melk – Vídeň 100 kmcestou Krems www.krems.gv.at, Tulln www.tulln.at, Klosterneuburg www.klosterneuburg.at, polední pauza ZWENTENDORF, pravý břeh, GPS 48º20’43“, 15º53’44“ nocleh Vídeň levý břeh Camping Neue Donau, Am Kleehäufel, 1220 Wien, tel.: 0043 2024010, neuedonau@campingwien.at, www.campingwien.at, GPS 48º12’33“, 16º26’40“ mosty: Mautern, Krems, Tulln, Klosterneuburg, Vídeň, přívozy: Spitz, Weisenkirchen, Amsdorf, Tuttendorf
  • 6. etapa pátek 22.7. Vídeňprohlídka Vídně, nocleh na místě, nebo odjezd domů
  • nebo Vídeň – Bratislava 70 km

    polední pauza Orth, levý břeh, GPS 48º8’2“, 16º42’23“ nocleh Bratislava Zlaté Piesky Autocamp Zlaté Piesky, Senecká cesta 2, 82104 Bratislava, tel.: 00421-2-44257373, kempi@netax.sk, www.intercamp.sk , GPS 48º11’19“, 17º11’3“ mosty: Bad Deutsch-Altenburg, přívoz: Haslau

    a můžeme vyrazit. Jen tak jednoduché to samozřejmě nebylo, jak známo šedivá je teorie a zelený strom života. Pár schůzek, sehnat mapy, nakoupit a navařit, pojištění zdravotních výloh, evropskou měnu, osobní věci, atd., ale naše privátní „cestovka“ celkem funguje.Fotky z cesty najdete zde: http://www.slaviabrandys.cz/?page_id=862&album=CykloexpediceDunaj2011

Sobota 16. července

Kola a bágly jsme naložili už v pátek, odjezd stanoven na 5:00 SEČ, ale nezačalo to dobře. Sopotnice, rodná to víska Pepy Diblíka asi leží v jiném časovém pásmu, neboť ještě v 5:20 se obvykle spolehlivý Pepa u Frydrychů na dvoře nevyskytoval. Nakonec se přeci dostavil i s jakousi marginální výmluvou a mohli jsme vyrazit. Původní obavy, jak se do té bedny poskládáme se začaly naplňovat. Až když se podařilo Benyho vytěsnit do zadní části vozidla, nějak jsme se nějak vešli. Beny si vzadu udělal pohodlí, jaké snad ani doma nemá a jal se okamžitě dospávat rauty a večírky posledních dní. To víte, státní úředník.

Oběd jsme dali v Domažlicích, v Restaurantu cafe „U Kašny“, na adrese Dukelská 25. Stylovka, jídlo slušné, převážně kuře na paprice a knödl, pivo též, dá se doporučit. Budete-li ale tuhle hospodu hledat na webu, nenajdete, žádný nemá, takže rarita.

Do kempu v Ingostadtu jsme přijeli okolo páté, usalašili se celkem rychle a odpočinutější část vyjela na kolech a v „civilu“ na prohlídku města. Přesně to byli Pepa st., Pepa ml., Jarda a Láďa a že jsou odpočinutí je nasnadě, dva důchodci, státní úředník a za Láďu makají stroje.

Bavorské město Ingolstadt je starobylé, před pár lety oslavili 1200 let od založení, ale i moderní, viz stará radnice a nová radnice. Moc se nám také líbil jakýsi amfiteátr pod širým nebem mezi hradbami. Zrovna tam koncertoval místní „symfoňák“a znělo mu to přes ty bedny vysoké jak třípatrový činžák skvěle. Bavoráci se povalovali po trávníku, někdo poslouchal, někdo hrál šachy, někdo klimbal, kelímkové pivo za 3 € a ještě vám za prázdný kelímek vrátili padesát centíků. Pohodový a slunečný! podvečer. No a že jsme v Bavorsku, tak v centru samá hospoda s předzahrádkou, pivní stánky, klobásy a preclíky. Tak jsme z těch zážitků dostali takovou žízeň, že jsme se rychle vrátili do kempu, čekal tam na nás, krom sedřených kamarádů, patnáctilitrový soudek Pilsner Urquell. K všeobecnému překvapení se ho nedařilo udolat a tak Jarda s Láďou dostali rozkaz, že z těch židliček z Makra za 160,- Kč se nesmí zvednout, dokud ho nedorazí. A protože jsou to chlapci zodpovědní, ráno hlásili splnění úkolu.

Neděle 17. července 1.etapa Ingolstadt – Regensburg ujeto 98,76 km, Ø 18 km/hod.

Do růžova vyspalí, alespoň já, neboť jsem bez vlastního přičinění nocoval v AVII. Že to bylo naposled, tedy to vyspání do růžova, jsem ještě netušil. Ostrý start stanoven na devátou a když nebudeme pintlich na nějakou tu minutu, tak se to podařilo. Vrátili jsme se ještě do města, krátká projížďka centrem, foto u radnice a pak už na Donau radweg. Samá šotolina, sem tam polňačka, Pepa silničář brblal, ale že jsme jeli za sebou, nebylo ho slyšet a tak to nevadilo. Však mu nikdo cyklodráhu nesliboval. Dunaj se tady vine rovinou, tak kromě vody a olší není nic vidět, je to fádní.

Asi po dvaceti kilometrech přijíždíme k městečku Vohburg an der Donau a odbočujeme do centra, na náměstí. Je hezké, udržované, se zahradní restaurací uprostřed a typickou májkou, po našem Maibaum, v bavorských barvách, což je bílá a modrá. Petr se dal do řeči s postaršími domorodými manželi a ti mu poradili „nábližku“ do Neustadtu, abychom se nemuseli vracet k Dunaji. Zřejmě netušil, že ne jen každý dobrý skutek, ale i každý experiment bývá po zásluze potrestán. Jeli jsme tedy po místních silničkách, provoz skoro žádný, ale tahle cyklistická pohoda trvala jen krátce. Kde se vzala, tu se vzala, náhle se nám zjevila modrá dopravní značka se siluetou auta. Byli jsme na silnici pro motorová vozidla. Zkoumat dnes kdo nás tam vlastně zavedl, nemá valného smyslu. Vracet se nám nechtělo a tak rozhodnuto, že to riskneme. Přišlápneme, ať jsme rychle pryč. Že Pepa neví, není se co divit, je ze Sopotnice, ale brandejšťáci, ti přeci vědět musí, že veškeré kvaltování toliko pro hovada dobré jest (JAK). Roli lokomotivy ochotně převzal Pepa Diblík a už jsme to mastili třicítkou. Že se v háku jezdí s rukama na brzdách a očima na zadním kole jezdce přede mnou, ví každý. Co je to ale platné, když je také třeba pokochat se okolní krajinou, i když zrovna tady za moc nestála , všude borovice. Dohromady to nejde, pravda, jenže někdy to vyjde. Tentokrát ovšem nikoliv. Jen jsem brnkl Pepovi o zadní kolo, už jsem šel na držku, ještě že ostatní za mnou to zvládli. Pár odřenin se snad zahojí, zvláště, když Petr pohotově vytáhl jakýsi postřik, snad mě noha neupadne. Neupadla, koleno začalo otékat a hnisat až doma. Horší byla řidítka v hrudním koši, to si ještě užiju. Krom jiných poučení z této historky to zásadní je: nevěř Bavorákům. Když jsem se oklepal, pokračujeme dál a nejbližším sjezdem do Neustadtu. Ten jsme jen projeli, když nepočítáme chvilku hledání kudy na cyklostezku. Tady jedeme po silnici, žádná šotolina a přeci se podařilo Pepovi píchnout.

Jeho plášť jsme nezkoumali, ale tvrdil, že je nový. No to jistě někdy byl. Jsme na pravém břehu Dunaje a po silnici jedeme do Einingu, tam máme sraz s Mílou a Avií. Parkujeme hned vedle pozůstatků římské pevnosti. Moc nás to nebere, těšíme se na polívčičku a řešíme, co dnes, do třetice všeho zlého ještě přijde. Pokračujeme už zase po šotolině, po cyklostezce, místy po polňačce, Pepa vzadu a určitě tam brblá. Přijíždíme do Weltenburgské soutěsky. Jistě nejpůvabnější část Dunaje mezi Ingolstadtem a Regensburgem. Strmé skály snad sto metrů nad hladinu, Dunaj se tady točí do protisměru jak Orlice na Bezpráví a začíná směřovat skoro přesně na východ. Po pravém břehu to už dál nejde, tak přívozem za 1,50 € za chlapa a kolo na druhou stranu a tak klášter Weltenburg obdivujeme přes vodu. Krpálem nahoru po asfaltu, ale cyklostezka se stáčí na hřeben nad Dunajem na šotolinu. To už bylo na naše silničáře trochu moc, tak se rozdělíme, oni po asfaltu, my na šotolinu, sejdeme se v Kelheimu. Jenže po ní to už nejde, tlačíme lesem, je to tak pro pěšáky, taky nikoho jiného než je nepotkáváme. Dohrabali jsme se nad Kelheim, k Dómu osvobození, ten tady nad městem postavili po napoleonských válkách v roce 1815. Nyní se opravuje. Dlouho se nezdržujeme, trochu nás tlačí čas a zatažená obloha. Na mostě potkáváme naše silničáře a po levém břehu pokračujeme. V Kelheimu je několik mostů a tím posledním překračujeme Dunaj na pravý břeh, po něm pojedeme až do Řezna. Zatáhlo se a ochladilo, tak se jede ostře, mě to ale už moc nejde. Do kempu dojíždíme za deště. Museli jsme ovšem nastartovat moji skvělou GPS navigaci. Bez ní bychom tam bloudili možná ještě dnes. Večerní program je jasný když prší – AVIA, pivo Pilsner Urquel, kořalička už nevím jaká a kecy. Noc byla krušná.

Pondělí 18. července 2. etapa Regensburg – Passau, ujeto 90 km.

Ráno jsem se sice probudil, i z AVIE vyhrabal, ale že bych se vyhrabal taky na kolo, tak to tedy ne. I když jsem tušil, že to nepůjde, moji nasranost to nikterak nesnížilo. Pojedou beze mne, snad trefí, vždyť to jsou velcí kluci. Trefili, ale nadávali, samozřejmě, že na mne. Bylo to dlouhé. Na oběd do do Mariaposchingu přijeli po třetí a měli toho dost. Do Pasova zbývalo nejméně čtyřicet a tak kola na vůz. Kemp v Irringu jsme našli lehce. Je v kopcích před Pasovem, místa dost, našli jsme si plac na okraji, za námi se už pasou krávy, co vypadají jako zubři, tak jsou chlupaté. Hospodu večer ani nehledáme, i když v kempu je. Kdo by vypil pivní sklad v Avii?

Co ale budu dál popisovat, to fakt nevím, takže úsporný režim, ale ono se tak nic moc nestane.

Úterý 19. července 3. etapa Passau – Linz, ujeto 110 km

Je tady letní den, jen aby to vydrželo. Cyklisté na trasu, Mirkové, Míla a já na letmou prohlídku Pasova, zvaného též město tří řek. Avii jsme zapíchli na parkoviště na nábřeží Dunaje. Že bylo pro autobusy, jsme v tu chvíli neřešili, až když jsme se vrátili, za stěračem byl pozdrav od místní policie. Jak znám Mirka, nezahodil ho na zem, to by si nedovolil, ale do nejbližšího odpadkového koše. Z Pasova do Schlögenu vede silnice č. 130 podél Dunaje, žádný problém, budeme tam za chvíli. Ale nebyli. Mirkova GPS navigace nás vedla z Pasova na jih, do kopců, nic jsme si z toho ale nedělali a přitom Dunaj tady směřuje skoro na východ. Když už jsme ale třetí hodinu putovali po zapadlých rakouských vesničkách, bylo to podivné. Konečně navigace ohlásila „dojedete do cíle“. My ale byli v Sankt Aghatě. Prostý pohled na papírovou mapu prozradil, že do Schlögenu to je ještě nejméně deset kiláků. Vypadá to, že se někdo sekl nejméně o stupeň v severní šířce. Že bych to byl já? Nechce se věřit…

V Schlögenu, na parkovišti u hotelu Donauschlinge polévka a odpočinek. Dopolední část do Schlögenu absolvovali Láďa, Pepa D., Jarda, Petr a Zdeněk, odpolední Láďa, Pepa D., Jarda, Zdeněk, Mirek F. a Mirek Š.

Kempujeme v Ottensheimu, pár kilometrů před Lincem. Kemp je to prostý, ale ne snad až sprostý, dalo se přežít, i když k večeru začalo drobně poprchávat. Měli jsme zajímavé sousedy, pár Němců, ona a on, tak okolo čtyřicítky, jeli natěžko od moře ze Řecka, snad do Frankfurtu. Docela jsme je obdivovali.

Středa 19. července 3. etapa Passau – Melk, ujeto 0 km

Prší a chladno k tomu, takže kola na vůz a přesuneme se AVII. Cestou zastávka v Mauthausenu. Dost se toho tady od roku 1999, kdy tady někteří z nás byli naposledy, změnilo. Nové je moderní návštěvnické centrum před vstupem do tábora. Turista tady najde všechno co potřebuje, od informací, až po toalety. I pouhý pohled z venku na koncentrační tábor z druhé světové války v tomhle ponurém počasí je deprimující.

Odpoledne jsme ještě příležitostně nakoupil nějaké jídlo, Lidl, ten je všude, ale tady v němčině a tak místo polévek, máme nějaké koření či co. Camping Stumpfer je asi pět kilometrů za Melkem, přímo na pravém břehu Dunaje. Hezký kemp, s půvabným výhledem na hrad Schönbühel, jen to počasí je všechno možné, jen ne půvabné. Jediný Pepa D. nasadil pláštěnku a la kanárek a vyrazil na prohlídku Melku.

Čtvrtek 20. července 4. etapa Melk – Vídeň, ujeto 125 km

Nejasno, pošmourno, přesto všichni na stroje. Míla, Avia a já žádný kvalt do Zwentendorfu. Šlo to dobře až do chvíle, než jsme se ocitli na placené S33, dálniční známky nemajíce.

Dopolední část do Zwentendorfu absolvovali Láďa, Pepa D., Jarda, Zdeněk, Petr, Mirek F. a Mirek Š. Odpolední Láďa, Pepa D., Jarda a Zdeněk.

V Korneuburgu jsme se s Petrem od výpravy odpojili a vydali se domů. On musel, já chtěl. Přijela pro nás Petrova Dana. Avia už bez nás, pokračovala do Vídně. Teď už dva navigační přístroje na palubě by se mohly zdát jako velká výhoda, ale nebylo tomu tak. Samozřejmě, že na důležité křižovatce jedna hlásila doprava, to nemohla být jiná, než ta Petrova a druhá doleva. Nakonec se ale v Campink Neue Donau ve Vídni šťastně sešli.

Pátek 21. července Vídeň

Ráno se chlapci rozhodli, že se na nějakej itinerář mohou vykašlat, že už toho bylo dost a vyrazili z Vídně k domovu. Zastavili se vyráchat v termálním aquaparku v Laa nad Dyjí. V podvečer dorazili do Brandýsa a s nimi zpráva, že se okamžitě hodnotí v restauraci Jiřička. Ach to bylo fernetů…

JV

 

 

 

 

V kategorii Cykloexpedice

Příspěvek zaslal/a Josef Vondrka on 3.12.2011

Štítky:

Diskuze u toho článku je uzavřena.

Další příspěvky